Jako obvykle jsem uklízel pozůstatky Andrejovy bývalé ženy. Elena se před několika lety utopila. Její tělo se nikdy nenašlo. Andrii svou ženu velmi postrádal. Nechtěl kolem sebe nikoho vidět. Snažil jsem se ho podpořit jako kolega. Nevšimla jsem si, jak jsem se do něj zamilovala.
Nejdřív mé city odmítal, ale pak se mezi námi všechno vyřešilo. Vzali jsme se a já mu porodila syna Matvia. Jednoho dne jsem se ale v maminčině nemocnici setkala s Olenou. Málem jsem se přihlásil ke Svobodným. Myslel jsem, že jsem to s ní vzdal. Uklízel jsem dřez a ona stála opodál a pozorovala mě.
Po chvíli se Olena rozhodla, že se mnou potřebuje mluvit. Přistoupila k mému krbu a zavolala mě. Prosím, nebojte se, neblouzním. Jsem stejně živá jako ty,” uklidňovala mě. Nemohla jsem tomu na vlastní oči uvěřit. Posadila jsem se na lavičku a zeptala se jí, proč to svému muži udělala. “Nemůže žít ani den, aniž by si vzpomněl na svou bývalou ženu.”
“Ta paní mi řekla, že už mi nezbývá moc času. Mohl bych žít rok nebo dva. Když Andriy odjel na služební cestu, rozhodl jsem se, že musím něco vymyslet. Rozhodla jsem se, že si naplánuji odjezd. Nechal jsem si věci na břehu a vydal se do vesnice. Všichni si mysleli, že se topím. Nechtěla jsem, aby mě manžel viděl močit.
Je lepší odejít hned, než abyste kvůli tomu trpěli vy i váš milovaný manžel. Když jsem žila na vesnici, měla jsem pocit, že se mi daří lépe. Odjel jsem do města a navštívil lékaře. Ten mi řekl, že jsem zdravý. Pak jsem zavolal rodičům a ani oni nemohli uvěřit, že jsem byl vzkříšen.
Matka mi řekla, že se Andrij oženil a má syna. Nechtěla jsem rozbít rodinu. Šel jsem do kláštera. Někdy chodím ke svému hrobu a nečekal jsem, že tě dnes uvidím. Jen Andreji nic neříkej,” podělila se se mnou Lena o svůj příběh. Byla jsem v jejím věku, okamžitě o všechno přišla. Nemohla jsem její prosbu splnit. Ten večer jsem Andrijovi všechno řekla.
Druhý den šel do kláštera. “Nevím, o čem si povídali, ale můj muž se vrátil domů šťastný.” “To je ale hloupost, co udělala. Měla mi všechno říct hned. Našli jsme řešení. I když nebýt toho, co udělala, nikdy bychom se nevzali. Nin, mám tě a našeho syna moc rád. Tehdy jsem si uvědomila, že Andrej sice postrádá Olenu, ale miluje jen mě a mého syna. Olena zůstala žít v klášteře a občas ji se synem a Andrejem navštěvujeme.
