Mnoho let jsem posílal peníze manželce svého bratra, aby se starala o mou starou matku. Jednoho dne jsem se rozhodl, že je bez ohlášení navštívím.

V Polsku žiji už dlouho, přijela jsem sem před více než 10 lety. Narodil jsem se a vyrostl v malé ukrajinské vesnici ve Vinnické oblasti. Mám tam rodinu. S manželem jsme z vesnice odešli za prací už dávno, protože pro člověka z vesnice není snadné najít dobrou práci. Jediné místo, kde jsme mohli sehnat práci, bylo na trhu, ale plat byl nízký, stačil jen na živobytí, a my jsme chtěli něco ušetřit pro naše děti.

Tak jsme se rozhodli, sbalili se a s dětmi odjeli. Matka a bratr zůstali ve vesnici. Později se oženil, ale odešel bydlet do domu své ženy, která bydlela ve stejné vesnici asi o deset domů dál. S manželem jsme se měli dobře, za ta léta jsme nevydělali majlant, ale koupili jsme si tu dvoupokojový byt, učíme děti, máme dobrou práci a přátele, zvykli jsme si tu žít a na Ukrajinu se už nevrátíme.

Když maminka zestárla, vyvstala otázka, kdo se o ni postará. S bratrem jsme se dohodli, že mu budu každý měsíc posílat 3000 h plus maminčin důchod a on se o ni postará, nebyly to špatné peníze a mohli jsme žít na vesnici. Andrij také řekl, že matčin dům bude jeho. Dlouho jsem o tom přemýšlel, ale souhlasil jsem, protože jsem neměl jinou možnost.

Rok jsem posílal peníze a pak jsem přijel s rodinou navštívit matku. Ukázalo se, že můj bratr jí vůbec nepomáhal, mohl jí jen pomáhat sázet a okopávat brambory na zahradě, a švagrová se neukázala vůbec. Moje máma je stará, je pro ni těžké všechno zvládnout. Rozhodla jsem se promluvit si s bratrem a vysvětlila mu, že jsme se dohodli na něčem jiném.

Máma už sama nic nezvládne. Bratr mi vysvětlil, že ženy ve vesnici takhle žijí a nikdo se o ně nestará. Nevěděla jsem, co mám dělat, protože jsem neměla kam matku vzít, s manželem jsme byli v jedné místnosti, děti v druhé a matka potřebovala nepřetržitou péči a my měli práci.

Nemůžu skončit, protože ještě nemáme splacenou půjčku na byt a nemůžeme ho prodat, abychom si koupili větší. Tak jsem si promluvila s matkou a přesvědčila ji, abychom dům prodali. S penězi jsem matku vzal s sebou do Polska. Dohodli jsme se, že bude dočasně žít v domově důchodců, než si najdeme bydlení. Co mám ještě dělat? Už půl roku tam matka žije, péče je dobrá, pobyt je také drahý a otázku bydlení jsme zatím nevyřešili.

Matku často navštěvuji, je tam spokojená, na nic si nestěžuje, říká, ať se nebojím, že bude souhlasit, že tam bude bydlet, podmínky jsou dobré. Ale bratr a švagrová se na mě urazili, protože očekávali, že dům a moje peníze zůstanou jejich. Ale myslím, že jsem udělala dobře, protože teď se o matku nebojím a peníze za dům utrácím jen za ni.

Související Příspěvky