Mykytův dědeček žil s rodinou svého vnuka Andrije. Se svou ženou Marií žili v jeho třípokojovém bytě v zapáchající čtvrti. Neměli vlastní děti. Proto spolu žili celý život. Nebýt jednoho strašného dne, žili by tak i nadále. Toho dne šla Maria koupit chleba a už se nevrátila. Venku se jí udělalo špatně. Upadla na zem. Kolem starší ženy procházeli lidé. Dlouho tam ležela, dokud nepřišel mladý muž. Okamžitě zavolal o pomoc.
Auto přijelo rychle, ale na záchranu Marie už bylo pozdě. Kdyby lidé nebyli tak laskaví a nezavolali včas, vykrvácela by. Mykytin dědeček se to dozvěděl až později. A pak mu oči zaplnil smutek. Na to, co se stalo po smrti jeho ženy, si už moc nepamatuje. Ten mladý muž byl Andrij. Když se seznámili, často chodil navštěvovat svého dědečka Nikitu. Necítil se dobře.Když Nikita Ivanovič zjistil, že Andrej s manželkou a dvěma dcerami bydlí v pronajatém bytě, nabídl se, že se k němu nastěhuje.
Byt je velký, je v něm dost místa pro všechny. A dědeček nebude bydlet sám. Andrij nejprve váhal, jako by jeho příbuzní měli námitky. Když ale zjistil, že jeho dědeček žádnou rodinu nemá, souhlasil se stěhováním. Je to opravdu lepší, je to spolu zábavnější. A je to mnohem lepší než bydlet v pronajatém bytě. Teď si platí účty za energie sám, dědečkovi to nedovolí. A Nikita Ivanovič je na tom ještě lépe.
Jeho důchod teď stačí nejen na léky, ale i na to, aby trochu ušetřil pro své děti. Zpočátku se dědeček snažil pomoci Andrijově ženě. Vařil večeři, zatímco se všichni vraceli domů. Dívky ze školy chodily domů brzy. Obědvají a sedí v pokoji s dědečkem. Ten jim vypráví spoustu zajímavých věcí. Pak společně dělají domácí úkoly. S dědečkem je to zajímavé. Vždycky ví, co říct nebo jak pomoci. Obecně platí, že učební osnovy ve škole už nejsou to, co bývaly.
Takto žijí už několik let. Z nějakého důvodu si Andrijova žena začala stěžovat, že je pro ni těžké starat se o dědečka. Je starý, možná by ho měli umístit do domova důchodců? Vždyť je mu už mnoho let. A pokud ano, kdo se o něj postará? Nikita Ivanovič tento rozhovor zaslechl. Odešel do svého pokoje a několik dní nevyšel. Andrii se cítil provinile. Křičel na svou ženu, že si to vymyslela. Nepamatuje si, v čí bytě bydlí, aby takhle urážel svého dědečka.
Od té doby se však vztahy mezi dědečkem a Andrijem a jeho ženou zhoršily. Dědeček Mykyta se stále setkával s děvčaty ze školy a krmil je. V jeho pokoji si dělaly domácí úkoly. Večer však ke stolu nepřišel. Jen seděl ve svém pokoji. Andrij ho požádal o schůzku, ale starý muž stále nepřicházel. Andrijovu ženu ani nenapadlo se s ním setkat. Myslela si, že má pravdu. Nepamatuje si, komu vděčí za bydlení v tomto bytě.O rok později dědeček viditelně zhubl.
Stal se ještě menší. Mohl chodit jen o holi. Šoupal nohama, což Andrijovu ženu přimělo k úšklebku. Takhle se na ni choval děda Nikita. Ale na rozhovor o domově důchodců už nikdy nedošlo. Vidí své dcery, jak spěchají za dědečkem. Nemusí přemýšlet o tom, kde jsou a s kým. Ale Nikita Ivanovič s ní bojuje. A vy s tím nemůžete nic dělat. V poslední době se mi vůbec nechtělo domů. Jednoho dne dědeček nevyšel ze svého pokoje.
Někdy, i když nevycházel, bylo slyšet, jak se šourá. A teď bylo ticho. Andrij nahlédl do dědečkova pokoje a ztuhl na místě. Nikita Ivanovič byl pryč. Po strážném prohledali jeho věci v pokoji. Dívky se podívaly do krabice. Úplně dole, pod proslovy, byly čtyři obálky. Na každé bylo jméno. Jedna obálka pro Andreje, jedna pro jeho ženu a dvě pro dívky, každá se samostatnou obálkou.Každý z nich obsahoval peníze.
Vše, co na konci měsíce zbylo z důchodu, dával dědeček rovnoměrně do čtyř obálek. Andrijova žena plakala. Teprve teď si uvědomila, jak moc je dědeček všechny miloval. O všechny se staral a na ni nezapomněl. Našli jsme také jeho závěť, v níž odkázal veškerý svůj majetek Andrijovi.
Teprve teď jsme si uvědomili, jak je život krátký. Zdálo se, že je to dlouhý život. A když se nad tím zamyslíte, takový život uteče jako voda. Od té doby se jejich rodina sblížila. Často spolu mluví. Dcery začaly rodičům vyprávět o svém životě ve škole, o svých kamarádkách a přátelích. Dříve se otec ani matka o jejich život nezajímali. Všichni vyprávěli jen dědečkovi.
