Můj přítel Ivan mi nedávno vyprávěl tento příběh. “V administrativě jsem se seznámil s atraktivní dívkou, se kterou jsme si začali povídat, a pak naše komunikace přerostla v něco víc. Skoro tři měsíce jsme chodili na rande, neustále jsme se procházeli po parcích a chodili do kina. Pak jsme se rozhodli, že je čas náš vztah legalizovat. Dívka byla rozvedená, já byl také ženatý, ale už jsem se rozvedl, a tak jsme se rozhodli, že bychom se měli pokusit založit rodinu právě teď, protože jsme oba svobodní a nic nás nesvazuje.
Protože jsme už dospělí, rozhodli jsme se probrat vše, co souvisí s nadcházející svatbou. Takže musím prodat dva společné pokoje, které mám. Pak musím prodat její pokoj, který má hodnotu 17 tisíc dolarů. Kromě toho má hotovost ve výši 100 000 rublů. Nakonec dostaneme spoustu peněz. Koupíme si za ně byt. Poté si musíme pořídit auto, provést opravy a za zbytek peněz koupit nějaký nábytek. Pak budeme žít a nechat žít a vyděláme jmění.
Ve skutečnosti jsme se po prodiskutování všech těchto nuancí rozhodli jednat. Realitní kanceláře začaly prodávat pokoje a my jsme začali shánět bydlení, auto a nábytek. V tu chvíli jsem měl problém: něco jsem chytil a zůstal jsem skoro měsíc a půl v nemocnici. Všechno bylo v pořádku, snoubenka mě několikrát navštívila, a dokonce mi přišla pogratulovat i moje budoucí tchyně. Bydlela ve dvoupokojovém bytě a v jednom z nich žil muž, který hodně pil.
Tento pokoj pronajímal, zatímco bydlel se svou matkou, která bydlela v bezprostřední blízkosti.Kdysi jsem řekl, že má právo zakázat pronájem tohoto pokoje, protože zákon vyžaduje, aby všichni obyvatelé dali souhlas s pronájmem pokoje. Jednoho dne, když tomuto muži došly peníze na pití, rozhodl se se svou matkou nabídnout mé snoubence následující podmínky. Musela by jim zaplatit malou částku peněz a nastěhovat se do bytu; matka by se nastěhovala do druhého pokoje ke svému synovi.
Tak velkorysou nabídku samozřejmě nemohla odmítnout. Žena se tak znovu setkala se svým milovaným synem a peníze začali v mžiku propíjet. Snoubenka mi řekla, že máme byt a můžeme pokračovat přesně tak, jak jsme si do té doby naplánovali. Tedy nakoupit nábytek, provést opravy, najít dobré auto a tak dále. Samozřejmě jsem byl trochu na rozpacích, jestli se mám radovat, nebo ne. Byl jsem však ještě v obchodě s alkoholem, takže jsem měl víc než dost času o situaci přemýšlet.
Zároveň mi to najednou došlo. Lyari byl poslán na analýzu a klinika se nacházela v těsné blízkosti nevěstina bytu. Přirozeně jsem byl pozván, a tak jsem se za ní vydal. Atmosféra byla nesmírně tíživá. Všechno kolem bylo zničené, probíhaly opravy, dělníci se snažili udělat jednu věc a pak druhou a moje matka seděla v koutě. V důsledku toho jsem se po několika slovech náhle rozhodl, že musím odejít. Jakmile jsem odešel, okamžitě mi zavolala moje snoubenka.
Chvíli jsme si povídali a já si dal telefon do kapsy. Šel jsem na zastávku, nastoupil do autobusu, vytáhl telefon a slyšel v něm známé hlasy. “Mluví o tom, jak dlouho budu takhle v limbu, protože se bojí investovat do mého bytu,” slyšel jsem v telefonu. – “No a co, ať si to rozmyslí sám, co je mi do toho, ať mu rodiče pomůžou s penězi,” slyšela jsem mámin hlas.
“Mami, neboj, klidně se k nám můžeš vrátit i zítra, byt je tvůj, ne mého manžela, ale my dva jsme tady šéfové. Slyšela jsem toho o sobě mnohem víc. V tu chvíli jsem se cítil velmi smutný a bylo mi špatně u srdce. Všechno se doslova zhroutilo. Bylo to tak dobré, že jsem v tu chvíli všechno slyšel. Moc děkuji za tento telefonát, který mi otevřel oči v této situaci. Jinak nevím, co by se se mnou bez bytu a peněz stalo.
