Od útlého věku byla Mariia temperamentní osobnost. Její přátelé a známí byli vždy překvapeni, že učenlivá dívka jako Mariia dokáže říct svůj názor, když to situace vyžaduje. A když to bylo nutné, tak i důrazně. Nikdo nesměl překročit hranice povoleného. Když byla svědkem toho, že se někdo silný snaží ublížit někomu slabému, Maria neváhala ani vteřinu – postavila se za uraženého a stala se jeho obhájkyní.
Byla odhodlaná, měla vůdčí schopnosti a dokázala překonat jakékoli potíže. Máše bylo úplně jedno, co o ní lidé říkají. Mnoho lidí se ji snažilo urážet, říkalo jí ošklivé věci a pomlouvalo ji. Ale ona si takových lidí vůbec nevšímala – nebyli pro ni zajímaví. Samozřejmě se našli i tací, kteří Marii podporovali. Byli jí blízcí – bylo jich hodně. Často a ráda opakovala: “Dělej to, co považuješ za správné, a pak nechej věcem volný průběh.” To byla její hlavní životní priorita.
Maria šla tvrdošíjně za svým cílem a krok za krokem stoupala po kariérním žebříčku. Když jednou procházela kolem kanceláře svých podřízených, zaslechla za sebou následující věty: “Tak, náš život v ráji skončil – manžel v sukni se vrátil z dovolené.” S největší pravděpodobností by se někdo nad takovými slovy urazil. Ale ne Mašenka.”Ukázalo se, že dělám správnou věc,” pomyslela si a odešla do své kanceláře.
Ne nadarmo se Marii přezdívalo “muž v sukni”. Byla to náročná, silná a přísná šéfová. Maria uměla velkoryse chválit, ale v případě potřeby i kritizovat. Žádný z jejích zaměstnanců si při práci nedokázal odpočinout. Někteří zaměstnanci si mysleli, že je spravedlivá. Pro některé byla mentorkou. Pokud někdo tvrdě pracoval, snažil se profesně rozvíjet, plnil své úkoly a dosahoval výsledků, měl zaručený kariérní růst. Maria často slýchala zvěsti, že mnoho lidí její rodinu lituje:
“Toho jí nezáviďte, jejího manžela. A ty děti… Musí vyrůstat bez mateřské lásky a citu. Tohle v životě neviděly. Takové věty přicházely přísné šéfové od jejích podřízených, kteří si ve své fantazii malovali představy o jejím osobním životě. Mariia pro ně byla “mužem”, který se oháněl bičem a zástěrou. Jenže Mariia nebyla zvyklá věnovat pozornost takovým spekulacím. Proto si vždy zachovala chladnou hlavu.
Jednoho dne se vedení společnosti rozhodlo uspořádat pro zaměstnance piknik. Pozvali také jejich rodiny. Maria se rozhodla vzít s sebou i svou rodinu. Přijela s manželem a syny. Jednomu z nich bylo v té době 9 let a druhému 3 roky. Veškerá pozornost se soustředila na její osobu. Výsledkem bylo, že místo “muže” viděli něžnou a láskyplnou matku a manželku. Jejich rodina vypadala dokonale. Starali se jeden o druhého, chovali se k sobě zdvořile a starostlivě.
Společně se účastnili her, dělili se o dobroty z bufetu. Často se jeden druhého dotýkali. Maria nikdy na nikoho nekřičela ani je netahala za ruce. Pokud děti zlobily, sklonila se k nim a vysvětlila jim, co nemají dělat. Šla jim dobrým příkladem. Děti byly přátelské a společenské.
A nejúžasnější bylo, jak to vyprávěla svým synům: “a dala jim tak najevo, že poslední slovo má on, ne ona. Každý člověk hraje v životě několik rolí. Když je schopen mezi nimi najít rovnováhu, je jeho život jasný a plný. Koneckonců, pokud harmonicky skloubíte několik rolí, určitě uspějete. Například nedojde ke škodě ani v rodině, ani v práci. Co si o tom myslíte vy?