Před několika dny mě navštívila moje tehdejší budoucí tchyně, se kterou jsme měli velmi napjatý vztah. Přesněji řečeno, prostě nechtěla znát ani moje jméno. Ale najednou nás přišla navštívit, i když neznala ani adresu. Její kupecké cíle mi ovšem byly okamžitě jasné. A já jí na všechny její požadavky řekl jasné “ne”.
S proklínáním odešla se vztyčenou hlavou. Přežil jsem to. Jen jedna věc mi zůstala nejasná: odkud znala adresu, když jsem jí ji nedal, nepozval ji na návštěvu. Už tehdy mi došlo, odkud vítr vane. Ale rozhodla jsem se počkat do večera, i když jsem měla slzy na krajíčku, chtěla jsem zavolat Nikitovi a říct mu, co si o tom všem myslím. Vzala jsem si nějaká sedativa, která mi pomohla.
Poté, co jsem si je několikrát vzal, jsem se uvolnil, samozřejmě ne úplně, ale vydržel jsem až do večera. Nikita přišel domů, jako by se nic nestalo. Zeptal se, co bude k večeři. Mlčky jsem před něj postavila talíře a posadila se naproti němu. “Chceš mi něco říct?” zeptala jsem se ho. “Děje se něco?” Podíval se na mě nevinnýma očima.
– “Přišla tvoje matka,” ozvala jsem se z druhé strany. “Aha, to máš na mysli, konečně jsi to stihla,” protáhl a oči mu okamžitě vytřeštily. “Dala jsi jí adresu?” “No ano, chtěla s tebou mluvit, myslel jsem, že byste mohli před svatbou zlepšit vztahy,” rychle se vymluvil. “Víš, proč přišla?” zeptala jsem se pomalu svého snoubence a podívala se mu do očí.
“No, obecně,” odpověděl neurčitě. “Aha, obecně,” zdálo se, že sedativa přestala působit, “a víš, že tvoje matka chtěla, abych tvé sestře sehnal práci u mě. “Ale ty dobře víš, že máme jen jedno místo, a já ji na tuhle práci nemůžu doporučit, protože je moje,” řekla jsem jasně. “Tak, Alice, vždycky jsi byla sobecká,” mávl rukou, “mohla jsi přijít s něčím, co by pro tebe bylo těžké, nebo tak něco, a teď jsi naštvala svou matku a útočíš na mě.
– O čem to mluvíš,” zvýšila jsem hlas, “a taky chce, aby s námi bydlela tvoje sestra a její přítel,” řekla jsem se šibalským úsměvem a uvědomila si, že Nikita v tom jede. “Tak ať bydlí, je tu tolik místa, stejně máš pořád co dělat, buď děláš ty svoje projekty, nebo šiješ, a tady si budeš mít s kým povídat,” odpověděl mi můj budoucí manžel drzým tónem.
“Ptal se mě někdy někdo, co chci?” vykřikla jsem.Požádal jsem tě o ruku, brzy se budeš vdávat, co víc chceš? Tohle už bylo za hranicí únosnosti. V tu chvíli mi došla trpělivost.” Nechci myslet na tvou rodinu, nenávidí mě a já se na ně musím usmívat a dělat, co chtějí. Tak to ne, zatím je to tvoje rodina, tak řeš jejich problémy.
A já nechci vidět ve svém domě cizí lidi, nechci přijít o svou oblíbenou práci jen proto, že ji Julie potřebuje víc. Ať nejdřív získá vzdělání a pak může snít. Nikita se začervenal a odhodil vidličku stranou. Rozhodl jsem se vzít si tě příliš brzy, ještě nejsi hodna toho, abys byla mou ženou. Máma měla pravdu, když říkala, že naše rodina není pro tebe.
Pochopil jsi to? Žádná svatba nebude! Rozumíš?” S těmito slovy popadl telefon, vyběhl na chodbu, oblékl se a zabouchl dveře. Tiše jsem se sesunul ke zdi. Takhle jsem svého neúspěšného snoubence ještě nikdy neviděla. Co to bylo před chvílí? Nebo snad celou dobu obratně skrýval své emoce? Celkově jsem celý večer vzlykala hořkou nelibostí a zklamáním. Opravdu jsem se mohla tak mýlit?
