– “Kam mám dát klobouk?” zeptala se Nataša “Polož ho dolů,” opravila ji automaticky Galina a překvapeně se podívala na svého syna. “Mami!” snažil se její syn bránit svou nevěstu, ale Nataša řekla: “Proč? Ať mě opraví tvoje máma! Mám děti, musím mluvit správně.” “Bože! Jaké děti?” blesklo hlavou Galině, korektorce s dlouholetou praxí.
“Mami, Nataša pracuje v mateřské školce,” objasnil situaci její syn. “Podařilo se ti přijít domů dřív, a teď to máš. Co to bylo za holky! Valinina dcera je překladatelka. Olja je starší účetní.” Galja a její manžel dali svému synovi naprostou volnost a tady je výsledek: vesnické děvče si chlapce omotalo kolem prstu.
“To je v pořádku, geny a zdravý rozum udělají své,” uklidňovala se Galina. “Mami, kde je pohanka?” ptala se Nataša Galiny týden po svatbě (nejdřív bydleli u tchyně). “Natašo, říkej mi, prosím, křestním jménem a otcovským,” řekla Galina přísně. “Dobře, Galino Alexandrovno,” povzdechla si Nataša. za měsíc přijela Natašina teta, která ji vychovávala po matčině smrti (Nataša nikdy neměla otce).
Přinesla jsem okurky, marmeládu, zakysanou smetanu a musela prostřít stůl. “Zazpívej, Natašo,” požádala mě teta a Nataša zazpívala. ten zvučný, čistý hlas na tchyni zapůsobil a trochu ji smířil s tím, co se děje. “Dobře, musíme jít, dohazovači,” řekla teta. nataša měla pravdu: jsi dobrá žena, Galko, i když jsi inteligentní!
Na svatbě si ani nestačili pořádně promluvit. Tchyně, čekající na konec té směšné frašky, sledovala synův rodinný život a s překvapením pozorovala, jak se její chlapec mění. Nataša se k němu chová jako k dítěti a on se rád snaží: začal něco dělat v domácnosti a chodí s rodinou na daču, zatímco předtím mu jen říkali, že má intelektuální práci a že na domácí potřeby jsou speciálně vyškolení odborníci.
“Výborně, Natašo!” řekl tchán Halyně: “Přivedla jsi našeho blbce do pracovního procesu.”A jeho přátelé, s nimiž se dříve scházel v barech, teď přišli k nim domů: “Ať je pod naším dohledem,” vysvětlovala snacha své tchyni, “i když na kamarády brzy nebude mít čas!” Nataša se usmála. Nataša se usmála a poplácala se po břiše. nataša chodila lehce a tchyně byla šťastná:
v jejich ženském kroužku slyšely různé historky o těhotných ženách a po devíti měsících se jí narodila dcera a o dva roky později syn. “Jak se má vaše selka?” ptali se Galiny lidé v práci. “Je to normální holka,” odpověděla Galina rozzlobeně, rozhořčená sama na sebe, že všem vykládá o nevěře své snachy, aniž by si ji pořádně prohlédla. A když se na to podíváte takhle?
Valjina dcera stále čeká na prince, Olinina dcera se dávno rozvedla a ta naše je skvělá matka, báječná hostitelka a v práci oceňovaná.Když Halyna vyzvedávala vnoučata ze zahrady, zaslechla, jak vedoucí centra říká jedné z matek: “Skupina Natálie Petrivny není gumová, nemůžete k ní brát všechny děti!”
A žádná sestra neumí dávat injekce jako Nataša: “Buď trpělivá, Galinsanno, buď trpělivá, drahá!” Ale vůbec to nebolí! Uplynulo patnáct let. Při dalším výročí synovy svatby se Galina s tchánem radovali při pohledu na syna a snachu: vnoučata byla úžasná, měli vlastní byt a jejich vztah byl jako v prvních letech manželství.
Byla tam i Natašina teta, synovi přátelé a kolegové. “Zazpívej, dcero,” řekla tchyně Nataše, “zazpíváme si spolu. “Drahoušku, pustíš nám hudbu?” zavolala na manžela.” – “Zazpíváme si, mami?” zeptala se tchyně.” – “Zazpíváme si, dcero,” usmála se tchyně.
