V neděli Marie prostřela stůl: její nejstarší dcera přivedla domů svého zetě. A na svatbě byla nejšťastnější její tchyně: pořád si něco broukala a přede všemi oslovovala svého zetě “synáčku”. Třetí dcera se vdávala o pět let později. A jakmile ji oddali, Maria radostně podupávala po pokoji a tančila. Jen její příbuzní často říkali, že chce své dcery co nejdříve vyhodit z domu. Ale Maria nemlčela, věděla, co je to opravdové ženské štěstí.”
Maria si povzdechla při pohledu na dort s číslem 40. “Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. Řekla svým dcerám, že není zvykem slavit toto datum, ale ony stále opakovaly: “Nechceme, budeme jen sedět s vámi. Moc se nám po tobě stýská, mami!” I kdyby to číslo bylo jiné, o rok méně nebo více, Maria by stejně narozeniny neslavila.
Byla vdovou něco přes rok a od té doby se cítila stále smutná a prázdná. Nic nepředznamenávalo nic zlého, žili jsme s manželem jako v pohádce a vychovávali děti. Když se narodila druhá dcera, manžel radostně cvrlikal pod okny: “Bůh miluje trojici, potřetí to bude určitě syn. Do třetice to byla opět holčička. Její manžel se už sám smál, že teď má tohle dívčí království a všechny své dcery miluje od hlavy až k patě, ale svou ženu nosí pořád jen v náručí.
Marii bylo 33 let, když čekala čtvrté dítě. Její manžel nic neříkal, jen čekali. A když mu po ultrazvuku řekli, že je to holčička, mávl rukou: “Tak ať je to holčička, stejně jsi moje nejoblíbenější a nejlepší. A svou rodinu miloval do posledního dne. Marii bylo po manželovi velmi smutno. Dcery se střídaly v utěšování matky, i když samy měly v srdci prázdno, protože toho dne ztratily něco blízkého a drahého, část své duše, kterou už nikdy nedostanou zpět.
Ale říká se, že čas léčí. A tak Marii uzdravila práce a péče o milované dcery. Dvě nejstarší už studovaly, zatímco prostřední a nejmladší Lenoška chodily do školy. Nejstarší začala po večerech ponocovat a měla přítele. Maria navrhla: “Co kdybys toho kluka přivedla k nám? V neděli Maria prostřela stůl a čekala na dceru a přítele. Bylo mu teprve 21 let a Maria si všimla, jak mluví, jak jí, jak se dívá na její dceru. A když odešel, řekla jí:
“Je to moc hezký kluk, vezmi si ho! Dcera skákala radostí, potěšena matčiným souhlasem. To byla první svatba v Mariině rodině. Jen ona ví, co ji to stálo peněz: výchova čtyř dětí je hořká a těžká. Našla si druhou práci a ještě zvládla daču. Když byly její dcery malé, bylo to velmi těžké, ale když vyrostly, se vším jí pomáhaly. Na svatbě byla tchyně nejšťastnější, hned první den nazvala zetě svým synem. O rok později se chtěla vdávat její druhá dcera.
Maria ji provdala bez jakýchkoli hádek a hnidopišství. Sestra mé sestřenice poznamenala: “Je to břemeno vyhánět děvčata z domu, aby se vdala, teď to budeš mít trochu jednodušší.” “Já je nevyháním z domu, vdávám je za dobré chlapy, moje dcery by se měly v životě dobře zařídit.Nejsou mi na obtíž, ale není pro mě snadné uživit čtyři z nich sám, takže mě odsuzujte, jestli chcete, ale já mám svou vlastní pravdu a svůj vlastní život, jen Bůh ví, co mám na mysli, jen On zná mou duši.
O pět let později se vdala i moje třetí dcera. A jakmile ji oddali, Maria radostně podupávala po pokoji a tančila. Jen tak z legrace se provdala za třetí dceru a zůstala s mladší Olenkou. Všechny tři snachy přijala a milovala jako své vlastní syny, o nichž kdysi snil její milovaný manžel.
Litovala jen, že teď není s ní, protože on snil o synovi, a ona má teď tři takové krásné muže. Všechny své zetě ctí a váží si jich a všem pomáhá stejně, kdykoli je to možné. A také manželé jejích dcer k ní tíhnou jako k vlastní matce; tchyně je jejich vlastní osobou, jejich nejlepší přítelkyní a životní rádkyní. Občas však někdo z rodiny řekne: “Vyhnala své dcery z domu, aby se narychlo vdaly.
Pravda, nikdo z příbuzných nezůstal se čtyřmi dětmi, a chraň bůh, aby se to stalo. Nikdo neví, jak žila. V Mariině početné rodině se tradičně slaví Den tchyně. Všechny děti a vnoučata se sejdou v matčině domě, zeťové přinesou květiny a dárky a připraví se dva velké stoly, aby měli všichni dost místa. Tchyni se blahopřeje a chválí, všichni ji mají velmi rádi a lnou k ní.
Za všechno. Za pochopení, za pomoc, za laskavý pohled a správná slova. No, tchyně vám podle očekávání dá ty nejchutnější palačinky s marmeládou. Den tchyně se slaví na začátku léta, v den, kdy si vzala svého milovaného manžela. A Maria je v tento den opravdu nejšťastnějším člověkem na světě, když má po svém boku vždy své drahé dcery, vnučky a milé a upřímné zetě. Její drazí synové.
