Jednoho dne, v předvečer víkendu, jsem zavolal svému příteli Jevgeniji a chtěl jsem ho i s jeho ženou pozvat na svou daču – grilovat, povídat si a strávit čas v příjemné společnosti. Evžen s mým návrhem ochotně souhlasil, nějakou dobu jsme po telefonu probírali podrobnosti nadcházejícího výletu, když pak rozhovor skončil, můj smartphone zavěsil, kamarádův přístroj se také nevypnul a já slyšel, jak se svou ženou mluví o mně a mé rodině.
Naši přátelé o nás mluvili nezaujatě, mě nazvali jelenem a mou ženu opicí, náš dům ve vesnici považovali za starou ruinu. Odsoudili nás také za to, že máme čtyři děti, nazvali nás hloupými a nezodpovědnými (Jevhen a jeho žena děti neměli). Tito lidé pak mluvili o tom, že si koupí něco levného, co si vezmou na stůl, aby měli oběd “zadarmo”.
To, co jsme s manželkou slyšeli, nás šokovalo, považovali jsme tyto lidi za své přátele a netušili jsme, co si o nás ve skutečnosti myslí. Moje první myšlenka byla zrušit všechny společné aktivity na dače a s těmito “přáteli” už nekomunikovat, ale po chvíli přemýšlení jsme se s manželkou rozhodli dát jim za vyučenou a předstírat, že se nic nestalo, a nechat vše na svém místě.
O víkendu, jak jsme se domluvili, přijel Jevhen se svou ženou k nám na daču. Když uviděli naše potomky, oba se začali usmívat a začali s nimi flirtovat a “mazlit se” a celým svým zjevem dávali najevo, jak moc mají děti rádi. Mohli jsme se jen podivovat nad pokrytectvím těchto lidí.- Proč nemáte vlastní děti? “Nespěcháme, chceme žít sami pro sebe.”
“Dobře, buďte upřímní, asi si myslíte, že děti dnes rodí jen hloupé a nezodpovědné srnky a opice? Když naši hosté slyšeli tuto větu, překvapeně se na sebe podívali, ale mlčeli. Jevhen a jeho žena přinesli levné rybí konzervy a bonboniéru. “Koupili jste ty konzervy a bonboniéru v ATB ve speciální nabídce?” zeptal jsem se jich.
“Chlapi, to je v pořádku, to se dá pochopit, je to rozumné šetření, taková je doba,” řekl jsem hostům, “ale musíte nás pochopit, náš dům se rozpadá, máme dost práce na zahradě, potřebujeme pomocníky. Uděláme to takhle: my zaplatíme stůl a vy nám pomůžete s domácími pracemi.
Pojďte, ukážu vám, kde máme zahradnické nářadí. Nejdřív si Jevhen a jeho žena mysleli, že je to vtip, ale já jsem s nimi s nabídkou pomoci s domácími pracemi držel krok a podrobně jim popisoval práci. Současně jsem se pustil do přípravy grilu a svým vystupováním dával najevo, že Evženovu pomoc nepotřebuji.
Naši hosté si bez rozmýšlení našli nějakou hloupou výmluvu a s odvoláním na neodkladné záležitosti odjeli zpátky do města a chytili vítr za pačesy. Nikdy jsem nepochopil, zda se dovtípili, že jsem slyšel jejich rozhovor po telefonu, ale od té doby jsme spolu nemluvili.
