Dimka se zamiloval do mladé učitelky, jak se to klukům na střední škole občas stává. Nasťa začala učit po absolvování vysoké školy. Zpočátku se před středoškoláky ostýchala, protože mezi nimi byl pětiletý věkový rozdíl; s každým dalším setkáním se však stále více přesvědčovala, že si vybrala správné povolání. Školu milovala: učení, slyšení zvonění, a dokonce i rodičovské schůzky.
Nasťa si nemohla nevšimnout Dimova láskyplného pohledu. Chlapec z vyššího ročníku se dokonce posunul blíž, k druhé lavici. Sledoval každý její pohyb jako uhranutý a zrudl, když ho vyzvala, aby odpověděl. Chlapec si myslel, že učitelka neví, že je do ní zamilovaný, ale jeho oči ho prozradily. Jazyk a literatura se pro Dimku staly nejžádanějšími předměty, a dokonce se v nich zdokonaloval, aby nepůsobil dojmem “déčkaře”.
Šťastným dnem pro Dimu bylo, když tyto předměty byly posledními hodinami v rozvrhu. Studenti spěchali domů a Dima se schválně přehraboval v aktovce a pomalu odkládal učebnici a sešit, zatímco Nasťa si dělala poznámky do deníku. Přistupoval k ní a s připravenou otázkou o literatuře ji žádal, aby mu něco vysvětlila. nasťa si s Dimou ráda povídala, ale účel této zvědavosti jí byl zřejmý.
Jednoho dne mu řekla, že když si na příští hodinu sám připraví malý referát, dostane dvanáct známek. Dimka odmítl, rozhodl se, že už se nebude obtěžovat otázkami, ale tvářil se naprosto zklamaně. “Anastasie Nikolajevno, můžu tě doprovodit domů, stejně jdeme stejným směrem. Půjdeme spolu.
Přikývla. Od té doby spolu chodili domů každý pátek. Šťastné období… pak začal Dimka každý den čekat na mladého učitele, aby ho doprovodil domů. Nemohl se obejít bez toho, aby s ní každý den nemluvil, aby se jí nepodíval do očí, aby neslyšel její smích. Víkendy pro něj byly věčností.
Nakonec začal v neděli večer chodit k jejím oknům a zval ji na procházku.Po jedné takové jarní procházce se ve vchodu objali. Dmitrij byl šťastný a Nasťa také: navzdory jejich věkovému rozdílu a svému učitelskému postavení se zamilovala. Měli se tak rádi, že si toho všimli všichni: žáci i učitelský sbor.
Šeptali si to mezi sebou i rodiče. Nasťu si zavolali do ředitelny. Starší ředitelka mladé učitelce vynadala, jak nejlépe uměla. Dívka se snažila ospravedlnit a vysvětlovala, že s Dimou mají normální uctivý vztah. Ale nebylo to nic platné. Učitelé se na Nasťu ve sborovně dívali s nelibostí, záměrně na ni juchali.
Nakonec ji na nejbližší pedagogické radě veřejně probírali, označili ji za neprofesionální a konstatovali, že vrhla stín na vysokou hodnost učitelky a mentorky… Navzdory konci školního roku byla Nasťa nucena napsat výpověď, a to dokonce bez doručení dvoutýdenní výpovědní lhůty.
Když tedy Dima téměř jako první vběhl do třídy na hodinu literatury, uviděl Annu Semenovnu, učitelku zeměpisu, která zastupovala Anastasii Nikolajevnu. Ten večer přišel Nasťu utěšit. Procházeli se alejí v parku a drželi se za ruce. A pak Nasťa řekla: “Dmitriji, už se nemusíme vídat. Zbláznili jsme se, ty i já. Přemýšlejte o tom. Ano, neskrývám to, oba jsme se zamilovali. A já taky.” Dima ji zastavil:
“Nasťo, už nic neříkej. Nechci to slyšet. To ty se teď zblázníš. Budeme spolu navždy. Je nepravděpodobné, že by to vyšlo. Tvoje máma mi taky volala. To je pravda. Nemůžeme se setkat. Je příliš brzy. Jsi příliš mladý. Musíš studovat a pak do armády. Nejsme na stejné cestě. Sbohem.” Nasťa se otočila a šla domů. Bledý Dimka stál na místě, kde se rozešli. Zpráva o matčině telefonátu ho hluboce ranila.
Doma s ním matka samozřejmě mluvila, ale nedokázal si představit, že by volala Nastě. Všechno bylo rozhodnuto za něj, jako by byl dítě. “Stejně si tě vezmu, rozumíš?” křičel za ní. “Je jedno, kdy přijde čas!” Nestihl Nasťu dohonit, protože mu po tvářích tekly slzy a nemohl dopustit, aby to Nasťa viděla. Pak by si určitě myslela, že je malý kluk…
Dimu zachvátila bezmoc, sedl si na nejbližší lavičku a zůstal tam až do večera, nechtělo se mu jít domů za matkou. z emocí a vzrušení se Dimovi udělalo špatně. Možná zůstal v chladném parku příliš dlouho. Musel jsem zůstat tři týdny v nemocnici. Pak sotva dokončil školu a málem neudělal závěrečné zkoušky. Nasťa o tom nic nevěděla. Snažila se na Dimu zapomenout.V armádě Dmitrij vyrostl a zesílil.
Během let služby vzpomínal na Nasťu a snil o tom, jak se vrátí a přijde za ní. A pak by k ní nikoho nepustil a nikdy by ji nepustil… Ale když o ní snil, měl velký strach, že se Nasťa brzy vdá. Ne, to Dima nemohl dopustit. Proto se rozhodl napsat jí dopis. Bylo to, jako by od sebe nebyli celá léta, jako by spolu byli teprve včera… Psal o své službě, o svých snech o návratu domů a o tom, jak se chce vrátit k těm schůzkám v parku, kdy byli spolu.
Znovu jí vyznal lásku a požádal ji, aby na něj počkala, aby si nebrala nikoho jiného. Dima k dopisu připojil fotografii. Tak začala jejich korespondence, která trvala téměř rok. O jejich korespondenci se samozřejmě dozvěděly jejich matky. Dmitrij své záměry s Nasťou před matkou neskrýval.
Obě matky tedy lásku svých dětí přijaly.Dmitrij Nasťu několikrát zavolal. To byly pro oba nejšťastnější chvíle. O přesném datu svého návratu Dima nikomu nepsal. Chtěl přijet nečekaně a náhle. Byl nadšený a šťastný, že se může setkat se svou rodinou a především s Nasťou. Jakmile překročil práh svého domu, padl Dima rodině do náruče.
Pak se osprchoval, narychlo poobědval a krátce promluvil o cestě domů. při pohledu na hodiny Dima ještě jednou objal matku a spěchal za Nastou. ta na něj čekala každý den. A dnes také. Proto zazvonil zvonek u dveří a já byla celá natěšená. Na prahu stál pohledný muž. Byl vysoký a mužný, ještě hezčí než na vojenské fotografii.
Stále má stejnou štíhlou postavu a pozorný pohled, stejný milý úsměv a dolíčky na tvářích. Zdá se, že dívka dokonce rozkvetla, stala se sebevědomější a silnější. Dima na toto setkání čekal tak dlouho, že neotálel. Okamžitě zašeptal Nasťovi do ucha: “To je ono. Teď jsi moje. Jak jsi slíbil, pamatuješ?
Nasťa se usmála: “Samozřejmě, že si vzpomínám. Nikdy jsem na tebe nezapomněla. Nemohla jsem, jak vidíš… Svatba se slavila brzy, za měsíc, a celý kolektiv školy, kde Nasťa tak krátce pracovala jako učitelka, kde jí kariéru zničil její vlastní žák, a teď je její manžel a milenec tím nejcennějším člověkem na světě.
