– “Mami, už mám dost tebe a tvých rozmarů a keců! Nebudu ti kupovat žádné tvoje lizy! Nejsem milionář! A vůbec, brzy tě dám do domova důchodců, můj přítel se musí nastěhovat ke mně!” křičela Maria.
Darja Petrovna seděla tiše v koutě a dívala se dolů. V očích měla slzy, ale v hloubi duše nevěřila, že by ji dcera vyhodila z domu. Máša se k vlastní matce začala chovat tak špatně, když Darja Petrovna sepsala darovací smlouvu na její byt.
Od té doby se z její matky stala “zbytečná stařena, jejíž místo je v domově důchodců”. Pro Darju bylo bolestné, když se jí dostalo takového postoje od dcery, které zasvětila celý život.
Po smrti manžela vychovávala Mášu sama. Velmi se snažila, aby její dcera nic nepotřebovala, a svým způsobem ji rozmazlovala. V hloubi duše však doufala, že se Máša jen zlobí, ale ve skutečnosti ji nenechá samotnou dožít stáří.
Její naděje byly zmařeny, když si jednoho dne Máša začala balit věci a jako obvykle nadávala. Daria nechtěla opustit svůj domov, ale byla doslova vystrčena na ulici.
Cestou do pečovatelského domu plakala a přemýšlela: “Možná jsem ji neměla nechat všechno dělat, když jsem byla malá? Možná to všechno byla moje chyba?
