Změříme jí puls a krevní tlak. Sestra vzrušeně hlásí, že puls je pod normálem – 90 na 60. Stěžuje si na silné bolesti břicha. Poslouchám tlukot srdce dítěte – žádné srdce nebije. Přikazuji: “Okamžitě ji naložte na nosítka a odvezte na operační sál!” Dnes jsem měl službu na porodnickém oddělení.
Najednou byla do porodnice přijata těhotná žena ve vážném stavu. Byla jsem přivolána na pomoc. Žena si stěžovala na bolesti břicha. Žena předtím dvakrát rodila. Měříme jí puls a krevní tlak. Sestra vzrušeně hlásí, že puls je pod normálem – 90 na 60. Stěžuje si na silné bolesti břicha.
Poslouchám tlukot srdce dítěte – chybí. Žena má tachykardii. Je dost křehká. nařizuji: – Okamžitě na nosítka a na operační sál! Rychle vytáčím chirurga a anesteziologa, posílám je na operační sál. sestra provádí předběžná vyšetření. Zdravotnický personál se připravuje na operaci.
Přichází chirurg a tiše se ptá: “Je nějaká naděje na záchranu dítěte?- Zachraňujeme rodící ženu! Dítě není slyšet. Šel jsem si umýt ruce a ošetřit je speciálním roztokem. Oblékla jsem si hygienický oblek a začalo to! Placenta se odloučila. V břiše je asi půl litru tmavé krve. Dítě je bledé a nehybné.
Asistentka mi se vším pomáhá. Najednou mi položí bolestnou otázku: “Dá se to ještě vypumpovat?” Mlčím. Odpověď mi uvízla někde v krku. Nechci říkat to nejhorší. Veškerá pozornost se soustředí na ženu. Provedeme důkladné vyčištění dělohy. To je vše! Sešijeme aortu a uzavřeme řez. Předáme dítě sestře.
Ta na něm pracuje. A náhle, nečekaně, ticho naruší dětský pláč.Do ordinace vstupuje primář se šťastným úsměvem: “Jsem šťastný lékař,” říká, “uspěli jsme.” Podařilo se nám vrátit dítěti život a zachránit jeho matku. Situace nebyla zdaleka výjimečná. Ale zvládli jsme ji. Operace byla úspěšná, to nejtěžší bylo za námi. S úlevou jsem si oddechl. Byla to čtvrtá noc. Šel jsem do pokoje rezidenta, abych si odpočinul…
