Michail žije sám už téměř 15 let. Jeho žena zemřela kvůli nemoci. Neměli spolu žádné děti. Maria měla syna, ale ten se v dětství utopil v řece. S touto ztrátou se nikdy nevyrovnala, a proto pravděpodobně onemocněla.
Mykhailo byl osamělý. Bydlel na okraji vesnice, kde se většina obyvatel už dávno odstěhovala do města, a do této části vesnice málokdy někdo zavítal, takže Michail byl rád za náhodné kolemjdoucí, se kterými mohl prohodit pár slov.
Před několika měsíci ho navštívil předseda vesnické rady a nabídl mu umístění do domova důchodců, ale Michail odmítl. Už dávno se rozhodl, že svá poslední léta dožije ve svém domově a ve své vesnici, protože bez výhledu na les, bez svého dvora, bez svého domu by žít nemohl.
Je mu to velmi drahé. Je tu jen jeden problém: jeho zdraví mu už nedovoluje štípat dřevo. A zima se blíží. Muž nevěděl, co má dělat. Chtěl umrznout ve vlastním domě? Starý muž neměl nikoho, koho by požádal o pomoc.Sousedé jsou dávno pryč, příbuzní jsou také pryč.
Co by mohl dělat? Starý muž seděl na lavičce a přemýšlel o svém nezáviděníhodném osudu. Najednou k domu přijelo auto, zcela naplněné palivovým dřevem, které už bylo nařezané na příhodná prkna. Z auta vystoupil mladý muž, syn předsedy vesnické rady.
Andrij vyložil dříví, pěkně ho naskládal vedle domu a pak z auta vyložil dva velké pytle s jídlem. Starý muž byl radostí bez sebe a pozval mladíka k sobě domů, ten však odmítl. Svět se stává lepším místem, když lidé dělají dobré skutky.
