Když mi bylo 23 let, opustila jsem manželovu rodinu. Vím, že to zní ošklivě, ale ten příběh teprve začíná. Věřte mi, že jsem za to dostal trest. Alexeje jsem potkal ve fitness centru. Byla to láska na první pohled. Skutečnost, že Lesha byla o 13 let starší než já, vdaná a měla dítě, mi v tom nebránila.
Byla jsem do něj bezhlavě zamilovaná. Dával mi dárky, ale ne takové, jaké obvykle dostávají dívky. Když mi dal kytici, byla to obrovská kytice s růžemi, a když mi dal plyšovou hračku, byla to taková, která zabírala půl pokoje. Pozval by mě na dovolenou do zahraničí, ale já bych nesouhlasila.
Jednoho dne jsem byla ohromená. Pomyslela jsem si, že mě miluje a já miluji jeho, co nám brání žít spolu? Alexejovi jsem to jen naznačila a on nám ještě ten den našel byt. Jednoho dne, když byl Leša v práci, zaklepala na mé dveře jeho žena Alena. Plakala, křičela, prosila mě, abych jejího muže nechal jít kvůli jejich dítěti, ale já jí řekl, že Lešu nikomu nedám a ani na to nepomyslím.
Přišla ještě mnohokrát, volala, prosila mě, abych nechal její rodinu na pokoji, ale mé rozhodnutí bylo neotřesitelné. Čas plynul. Lesha se začala chovat podivně. Romantika se někam vytratila, sdíleli jsme spolu jen každodenní život a pak jsme se úplně rozešli – měli jsme jiné názory na život, které jsme předtím, zaslepeni láskou, nevnímali.
O rok později jsem se vdala. S manželem jsme si vytvořili vlastní svět od nuly. On byl obyčejný dříč, ale společně jsme se vypracovali na prestižní pozici, koupili třípokojový byt, kde se nám narodil syn. Tak jsme spolu žili 12 let. Všechno šlo skvěle, dokud jsem si nevšimla, že můj manžel přišel domů a vypadal divně, nepodobal se sám sobě.
Věděla jsem, co se děje – bylo mi to povědomé.V jeho telefonu jsem našla adresu bytu a v kapse bundy klíče. Jednoho dne, když odešel do práce, aniž by si všiml nepřítomnosti, jsem se vydala do jejich pronajatého bytu v naději, že tam uvidím manželovu novou oblíbenkyni.
Naštěstí, nebo bohužel, tam nebyla. Můj vztek tím ale neskončil. Rozbila jsem všechny suvenýry na poličce v obývacím pokoji, vylila veškerý make-up na postel, na chodbě našla plechovku s barvou a na dveře napsala vše, co jsem si myslela o tom, co udělali. Manžela to samozřejmě do rodiny nevrátilo…
Později jsem zjistila, kdo byl objektem manželova povzdechu. Byla jsem překvapená jako nikdy předtím. Jmenuje se Aljona, je jí 25 let. Ví o mé existenci i o našem dítěti, ale miluje mého muže natolik, že své jednání ani neměřila morálními zásadami. Co je to, když ne karma? Doufám, že se Alyona brzy vzpamatuje.
