Dědeček starého umělce žil ve vesnici tiše a nečekal žádnou radost. Hlavně aby nebyl smutek a dalo se žít bez radosti. Pohřbil svou ženu a cítil se kvůli tomu velmi sklíčeně. Měl syna, který žil ve městě. Byl to velký obchodník a jeho žena čekala dítě. Dědeček se tedy těšil na vnuka.
Jednou v noci se náhle probudil a nejprve se divil, proč tak náhle vstal. Pak si uvědomil, že se mu narodil vnuk. Dědeček okamžitě zavolal svého syna: “Ano, narodil se chlapec. Teď jsi oficiálně dědečkem. A jeho štěstí neznalo mezí, dědeček se okamžitě začal balit, aby odjel za vnukem do města.
Ale za hodinu volal Sin znovu: “Dědečku, neboj se, ale narodil se nám chlapeček se synem Dunou… chceme ho dát do dětského domova. Jsme ještě mladí, budeme mít čas na zdravé děti.” – Ale prosím tě, je to tvoje dítě. Už dýchá, přemýšlí, žije! “Lidé nechtějí dávat pryč psy a kočky, ale dítě chcete dát pryč tak snadno.”
– Dědečku, neopravuj to. Jsem velký podnikatel, nepotřebuji takovou skvrnu na své kariéře a životě. Poté se dědeček sbalil a odjel do města, aby chlapce adoptoval. A všechno se podařilo, dal mu jméno Petey. Když syn zjistil, že jeho dědeček adoptoval vnuka, okamžitě spolu přestali komunikovat.
V prvních letech mu s chlapcem pomáhala sousedka Ljuba. A pak si na něj zvykl sám. Vyměnil mi pleny, nakrmil mě, oblékl a uložil do postele.Chlapec a jeho dědeček byli jako voda. Když Petro vyrostl, projevil velký zájem o kreslení, chtěl být umělcem, stejně jako jeho dědeček.
V té době se jeho rodičům narodily dvě zdravé holčičky. Rodina však s Péťou vůbec nekomunikovala. A pak přišlo neštěstí: dědeček dostal infekci. Poté se stal nemohoucím a mohl se pohybovat pouze na invalidním vozíku. Péťovi už bylo 14 let a dokázal se postarat sám o sebe i o svého dědečka.
Chodil do obchodu a sám si vařil oběd. Dědečka zajímalo, jak bude Péťa žít, až tu nebude. Otec proto poslal svého kamaráda sběrače za dědečkem, aby od pyšného starce něco koupil. Sběratel si bez zvláštního zájmu prohlížel dědečkovy obrazy, ale najednou narazil na chlapcova díla a ta ho zaujala.
-“Jsem připraven koupit všechna Péťova díla. To je úžasné! Za Péťovu práci vydělali víc peněz, než kdy vydělal jeho dědeček i ve svých nejlepších časech. A pak se uklidnil: teď už bylo jasné, jak se Péťa v budoucnu uživí.
