Jeden můj starý přítel mi vyprávěl tento příběh. Je to lékař, který má velkou praxi a mezi jeho klienty je mnoho velmi bohatých lidí. Jeho příběh vypadal asi takto: “Nevěříte na zázraky? Mýlíte se, dějí se i v běžném životě. Mými klienty jsou velmi bohatí lidé. Mnozí z nich jsou ve velmi úctyhodném věku.
S každým z nich máme důvěrný vztah. Dělám vše pro to, aby pro ně byla komunikace se mnou příjemná, protože jsou zdrojem mých příjmů. Asi před půl rokem za mnou přišel klient, který zářil štěstím, přestože mu za chvíli bude 90. – Pane doktore, gratuluji, oženil jsem se! – Bravo. A kdo je to?
– Ach, doktore, je krásná. Je jí teprve 18 let a miluje mě. – To je dobře. Je těžké se do tebe nezamilovat,” řekl jsem a pomyslel si: “Samozřejmě, s tvými penězi se do tebe může zamilovat každý. Když přišel příště, bylo to o tři měsíce později. Doprovázela ho mladá žena, štíhlá, krásná, s diamanty na prstech a oblečená, jako by právě slezla z obálky módního časopisu.
“Pane doktore, to je moje žena. Ani si neumíte představit, jak jsem šťastný. A brzy se nám narodí syn. Ponese mé jméno a bude mým dědicem, moji právníci už na tom pracují. Když žena odešla, podíval jsem se na něj. “Jsi naprosto zdravý. Řekněte mi, jak často se milujete se svou mladou ženou?”
– Víte, stalo se to jen jednou v náš svatební den. Byl jsem opilý a moc si nepamatuji, co se dělo, ale moje žena mi řekla, že jsem prostě teplý milenec.- “Chceš, abych ti vyprávěla příběh?” – Ráda si ho poslechnu. “Stalo se to před rokem na vanilkovém poli. Lovili jsme medvěda. Lov trval několik hodin, ale bezvýsledně.
Všichni byli velmi unavení. Zastavil jsem se na břehu jezera, opřel pušku o stoletý kmen stromu a vlezl do vody. Nabral jsem vodu do dlaní a omyl si obličej. Za sebou jsem uslyšela medvědí vrčení. Otočil jsem se a uviděl stejného medvěda, kterého jsme lovili. Medvěd o tom zřejmě věděl: pomalu se ke mně blížil, ze žlutých tesáků mu kapaly sliny a oči mu hořely opravdovým vztekem.
Byl jsem daleko od pušky a zachránit mě mohl jen zázrak. Popadl jsem ze země větev, která vypadala jako puška, namířil ji na medvěda a stiskl spoušť. A stal se zázrak: zřejmě jsem opravdu chtěl žít. Zazněla trubka a medvěd spadl z koule do sierry. – A co to bylo?” – zeptal se můj pacient. – Další kápo, který byl náhodou poblíž.
– Ach, to je skutečný zázrak. Proč jste mi ten příběh vyprávěl?” – Chtěl jsem vám říct, že zázraky se někdy dějí i v našem životě. Můj pacient se mi vyhýbal, byl poněkud znepokojený… A já si vyčítal, že jsem podlehl závisti bohatého, ale velmi naivního člověka a vyprávěl mu tento příběh.
